V sobotu 29. dubna 2023 jsme měli naplánován závod Rohálovská 50. Tento závod je naší jarní srdcovkou, a proto se vždy snažíme účastnit ve větším počtu. I letos tomu nebylo jinak, a tak se na start postavili Richard, Mrtvolka, Anička a já. Před startem jsme se jeli patřičně rozjet a já si chrochtal, jak je trasa krásně vyschlá. Jenže to jsme ještě netušili, co přijde následně. Asi 10 minut před startem začalo silně pršet a voda na nás intenzivně padala zhruba hodinu. S Richardem jsme se posunuli malinko dopředu abychom měli lepší pozici. Mrtvolka s Aničkou to jistili zezadu.
Po odstartování jsme se vydali do zaváděcího okruhu a tam to všechno začalo – mokrá tráva a bláto. Já byl pár míst před Richardem a v této pasáži jsem si připadal jako na ledě. No a vzápětí jsem po trávě objížděl borce na zemi a skončil jsem tam taky. Tak se zvednu a po sto metrech jsem se ze země sbíral znova a v tu chvíli už byl Richard přede mnou. Vyskočil jsem na nohy a vesele pokračoval dál, poté to už bylo lepší – řídké blato, asfalt, řídké blato, což mi z větší části nevadilo. Problém ale pak nastal při přejezdu z Karlovic do Líšné, kdy se všem bláto nabalovalo na kola, na kterých pak nešlo ani jet a muselo se tlačit. Zbytek trasy se pak střídal v tomto duchu. Po výjezdu horské prémie jsem pak klasicky chytl krizičku, ale nakonec jsem to zvládl a dorazil do cíle. Richard pak dorazil chvilku za mnou – v jednom stoupání se mi ho totiž podařilo předjet a on pak měl problémy s padajícím řetězem.
Honzík musel několikrát v průběhu závodu vlivem nabalujícího se bláta nasazovat řetěz a čistit kolo, aby se vůbec rozjelo. Nicméně technika mu vydržela a v rámci možností se mu jelo docela dobře. Anička na tom byla podobně. Oba ale úspěšně dorazili do cíle.
Letošní Rohálovská byl opravdový boj, který nás stál hodně sil jak při samotném závodě, tak i poté když jsme umývali naše kola od nábalu blata. Na závod jsme ale nezanevřeli a už se těšíme na příští rok.